123

RF

OOOOOps

?

KONDENZOVANÝ ROZUM (ODKAZ KONCEPTUÁLNÍHO UMĚNÍ) 

Je-li moderna naší antikou, je konceptuální umění naší modernou? Pojmem konceptuální je dnes v českém prostředí běžné označovat skoro veškeré umění. Jak je možné, že označení poměrně jasně definovaného uměleckého směru takto „zlidovělo“? Pojmenovává se jím v různém spektru konotací a emocionálního zabarvení jakýkoliv projev, který obsahuje  racionální přístupy a logické postupy nebo využívá konceptuální či prostě jen metodiku, případně se jedná o jakoukoliv formu manifestace, která není čirou emanací formy či emocionálním subjektivismem. Avšak i emocionální akcent byl zahrnut a nalezen v konceptuálních vodách a označen pojmem romantický konceptualismus. Stejnojmennou výstavu pak představil Jörg Heiser v roce 2007 v Kunsthalle v Norimberku a v BAWAG Foundation ve Vídni. Je možné, že uzlovým bodem problému je vztah chaosu a organizovaného myšlení a formy. Anne Ellegoodová ve svém textu Motley Efforts. Sculpture’s Ever-Expanding Field poukazuje na výrok Samuela Becketta, že úkolem umělce je nalézat formy, které absorbují chaos („find a form that accommodates the mess“). Naopak T. W. Adorno v knize Minima Moralia poznamenává, že posláním současného umění je vnášet chaos do řádu („bring chaos into order“). Na jiném místě této knihy varuje před zaštiťováním se spiritualismem v době krize rozumového věku: „Poněvadž pod paprskem rozumu objekty vychladly a pozbyly zdání oduševnělosti, stává se jejich společenská kvalita v osamostatnělé podobě jakožto přírodně-nadpřirozená věcí mezi věcmi“.

Výstava Kondenzovaný rozum je přehlídkou postkonceptuálního a současného umění u nás od devadesátých let po dnešek. Odráží situaci, kdy současné umění do sebe vstřebalo odkaz konceptualismu v jeho rigorózní i pozdější odvozené podobě. Představy, že by konceptuální směr měl být vystřídán čímsi nekonceptuálním, vyvážen důrazem na podvědomí a pud, se zřejmě zcela nenaplní. Mechaniku střídání uměleckých směrů potlačila mechanika zahrnutí a transformace. Přestože otázka centrálnosti konceptuálního programu v současném českém umění již byla u nás jak povrchně kritizována, tak také seriózně zkoumána (nejvýraznější impulz přinesla konference teorie umění pořádaná v roce 2010 VVP AVU s názvem Důsledky konceptualismu) Wannieck Gallery, jakožto instituce, která se orientuje především na umění posledních 30 let, cítí potřebu se tímto problémem zabývat a výstavou překročit rámec své sbírky. Výstavu kurátorsky připraví Edith Jeřábková a Richard Adam. 

Vystavující umělci: ?

Hahahahahaha

KDO SE SMĚJE

Umění o světě umění

Promítací večer představí videa „na druhou“ – díla, která míří dovnitř uměleckého světa nebo kličkují v terénu popsaném dějinami umění. Komentář důvěrně známého prostředí nebo dialog s „předky“ skrze citování či přímo apropriaci jejich děl někdy působí jako samomluva, jindy jako hloubková meditace. S  tíhou kánonů  se umělci vyrovnávají sarkastickými glosami, recepty na úspěch i znovuzažíváním přímé zkušenosti. Mytizují sami sebe anebo naopak ironizují mučivost vlastních ambicí. Není poznat, kdo se směje naposled a kdo se směje nejlíp.

Výběr z videoarchivu VVP AVU vyjde také na DVD jako čtvrtý díl edice VIDA.

Zastoupení umělci: Jesper Alvaer, Adéla Babanová, Ondřej Brody a Kristofer Paetau, Jan Brož, Vladimír Havlík, Anetta Mona Chişa a Lucia Tkáčová, Zuzana Krkošková, František Lozinski o. p. s., Marek Meduna, Michal Pěcouček, Rafani, Jiří Surůvka, Miloš Šejn a Pavel Švec.

Kurátorky: Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová