Rafani: 2015

O neviditelném

Všech pět členů umělecké skupiny stojí na různých místech tohoto města. Každý z nich poslouchá tento text a v něm obsažené instrukce. Každý z nich se jim dobrovolně podvoluje. Všichni stojí zvlášť proměněni v nástroje. Jejich čela se téměř dotýkají zdi. Jejich postavení na mapě vytváří pětiúhelník. Úhly mezi jeho vrcholy však nejsou pravidelné a ani jeho strany nejsou shodné. Jeho uspořádání na mapě města je náhodné.

Obracím se jednotlivě ke každému členovi, ti však jednají synchronizovaně. Bok po boku. Jsou davem, který protéká ulicí. Jsou zárodkem masy, která hrozí vybuchnout. Jsou smečkou uprostřed struktury. Volím jednotné číslo, vy si však můžete představit číslo množné.

Až ti dám povel. Rozběhni se na místě. Utíkej nejrychleji, jak budeš moci, dokud ti neřeknu, že se máš zastavit. Ještě se zhluboka nadýchni. Nádech výdech. Nádech výdech. Nádech výdech. A teď. Běž. Utíkej. Vezmi nohy na ramena. Běž, jako kdyby ti za zády vypukla občanská válka. Běž, jako kdyby nebylo přirozenějšího pohybu. Tvé nohy se střídají v pravidelném rytmu. Levá střídá pravou. Pravá se vyměňuje s levou.

Necháváš za sebou devizové účty, facebookové statusy, chátrající domy, dlouho nevymalované byty, hypotéky, závazky vůči rodičům, partnerům a partnerkám, přátelům, svědomí, národu, straně, každoroční daně, stále stoupající daně, nezaplacené složenky, pravidelné platby, náklady za jídlo, investice do dětí, peníze za nové oblečení, sociální sítě, auta uvízlá v zácpě, toxické výpary, neudržitelnou politickou situaci, únavné proslovy, předvolební sliby, nefunkční zákony, nespravedlivé zákony, rodinné trable, povinnosti, neúspěchy, stále se vršící seznamy selhání, obezitu, cukrovinky, populisty, dutě znějící fráze, absenci vhodných slov, potravinářské konzervanty, maso a zeleninu na toulkách po světě, závislost na alkoholu, čokoládě, kávě, na drogách, cigaretách, práci, na sexu, pornografii, na všem na čem je možné být závislý, na vzduchu, vodě, slunci, větru i celém tom proklatém světě.

Běžíš vstříc budoucnosti, která pomalu vystupuje z mlhy. Běžíš na ostrov v oceánu času. Na ostrově není ošklivosti, stáří ani hlouposti. Ostrov je tebou a ty jsou ostrovem.

Dál se pohybuješ vpřed. Tvé nohy kmitají v pravidelném rytmu. Levá se vyměňuje s pravou. Pravá se střídá s levou. Pravidelně oddechuješ. Necítíš žádnou únavu.

Na území za tvými zády zůstávají senilní rodiče, vydírající rodiče, jejich slova, požadavky, neutuchající rady i vzpomínky, křičící děti, neschopnost, lenost a žárlivost, zemdlelost a agrese, zahálka a hyperaktivita, věčné aktualizace počítače, kariérní postup v nadnárodní společnosti, pracovní kout v openspacu, vytržený zub, operace slepého střeva, spadlých víček, prsní implantáty, viagra, seberealizace, motivační kecy, fyzická nedostatečnost, ochablost, povolenost, nechuť dělat něco pro sebe, impotence, absence sexu, náruživost, mazlení, pedofilie, dětské doteky, kradmá vzrušení, stud, pocity nevhodnosti, nemístnosti, trapnosti a nenormálnosti, špatné jídlo a rychlé obědy, závodní jídelny a obědová menu, levná dovolená i partnerova nespokojenost, nedůstojné podmínky, ponížení, ošklivost, stáří, rádoby přátelé, modly, fetiše, rituály, opakování, synchronizace, slova, která se ti mají zahnízdit v hlavě, věty o nahoře i dole, banální pravdy, Ježíš Kristus i celá ta jeho parta, všichni zůstávají tam, kde už je nevidíš, a postupně mizí i z prostoru tvé hlavy.

Blížíš se k budoucnosti, která zvolna vyvstává z bílých mraků. Míříš na ostrov v oceánu času. Na ostrově nenajdeš hnus, nemoci ani zradu. Ostrov je tebou a ty jsou ostrovem.

Bez ustání míříš dál. Tvé nohy se střídají v pravidelném rytmu. Levá střídá pravou. Pravá se vyměňuje s levou. Pravidelně dýcháš.

Opustil jsi všechnu tu smrt, transgresi, rouhání, hloupost, lásku, tělesný hnus, smradlavé boty, mokré prdy, co skončí v prádle, nadmutá střeva, tuk, faldy, špeky, bachratá břicha, povislá prsa, cecky blahobytu, celulitidu, chlupaté nohy, stárnoucí krk, šupinatou kůži, scvrklé ruce, záněty karpálního tunelu, zkažený dech i prohnilé zuby, špatnou architekturu, egoistické umělce a architekty, zbabělé kurátory, rozjetou i stagnující kariéru, startovací byt, plesnivý ateliér, nenaplněný potenciál, zklamání, psími hovny zanesené ulice, zločin na stránkách tisku, podvod, kapesní krádeže, lež i překrucování, novostavby, rozpínající se satelitní města, globalizaci, agresivní Rusko, reklamu, propagandu, špiónskou paranoiu, korupci, mycí prostředky, nesmyslné a nekonečné seznamy, zákeřné viry, chřipku nazvanou dle zvířete či země, všechny parazity i všechny nemoci, zvířata, rostlinstvo, sebe sama, všechny svá ještě nevyřčená ale přesto lživá slova.

Běžíš vstříc budoucnosti, která pomalu vystupuje z mlhy. Běžíš na ostrov v oceánu času. Na ostrově není vzruchů, únavy ani bolesti. Ostrov je tebou a ty jsou ostrovem.

Dál se pohybuješ vpřed. Tvé nohy kmitají v pravidelném rytmu. Levá se vyměňuje s pravou. Pravá se střídá s levou. Pravidelně oddechuješ. Necítíš žádnou únavu.

Opustil jsi umírající lesy, lyžařskými středisky zpustošené hory, posmutnělé mýtiny s čerstvě zasmolenými pařezy, komíny chrlícími černý kouř, odsířenými komíny vypouštějící neviditelný jed, těžký průmysl, národy, národní zájmy, národní instituce, národní hrdiny, kecy o národu a o jeho povaze, o jeho určenosti, uměle vytvářené historii, národní lži, národní pohádky, národní umělce, roli národů ve sjednocené Evropě, postavení národů v globalizovaném světě, stárnoucí a nudné konceptuální umění, populační explozi důchodců, bolest hlavy, zranění končetin, degradaci, tikání hodin, tlukot srdce, plíseň mezi prsty, jarní alergii, alergii na jablka, kočky, roztoče, seno, pyl, ořechy, lepek, do krve rozškrabaný ekzém, srdeční šelest, prodlužující se mlčení, vtipy, kterým se nikdo nesměje, otázky bez odpovědí, rozpačité odpovědi, opakující se nepravdy, eufemismy, uhýbavé oči, bolestné rozchody, hloupé a ošklivé děti, zlé děti, egoistické děti, malé tyrany, neposlušnost, hádky, nízkou výplatu, chudobu, příliš vylouhovaný čaj, nevkus, módu pracujících mas, turismus, masy ženoucí se dle průvodce na to či ono místo, dovolenou u moře all inclusive, nároky na život, každé nové početí, každého boha, míchačku plnou tuhnoucí malty, knihy vytrhané ze hřbetu, dějiny, zrady, stržené závity, prasklé žárovky, výherní automaty, litanie, celé to cyklické opakování, všechno jsi nechal někde tam vzadu.

Pohybuješ se blíž a blíž k budoucnosti, která se už jasně rýsuje na hraně obzoru. Už vidíš ostrov v oceánu času. Na ostrově nenajdeš nic, co si nepřeješ, ani pavučiny velkého pavouka, ani obrazy, slova a tautologie. Ostrov je tebou a ty jsi ostrovem.

Zastav se. Stop, teď hned. Stůj.

Zatímco budu počítat do deseti se vydýcháš a odpočineš.

Jedna.
Dva.
Tři.
Čtyři.
Pět.
Šest.
Sedm.
Osm.
Devět.
Deset.

Lehni si zády na zem. Ideálně na okraj chodníku, vozovky, domu. Souběžně s nějakou dlouhou úsečkou. Lehni si na zem a zavři oči. Během ležení ti nebudu nic říkat, budeš ležet na hraně útesu, na okraji mezery. Celou dobu budeš mít pravou ruku zatnutou v pěst, zatímco prsty na levé ruce budeš udržovat maximálně rozevřené. Nyní vyčkej do chvíle než uslyšíš teď.

Teď. Otevři oči.

Stoupni si. Postav se doprostřed prostranství, chodníku, prostoru, kde se nacházíš.

Až ti řeknu, začneš se otáčet na místě a okolo své osy. Pohybuj se co nejrychleji, avšak zároveň tak, aby si se pohyboval na samém okraji závrati. Neměl by ses potácet a neměl měnit osu otáčení. Ta by měla zůstat, jak byla zvolena. Ruce by ti neměly vlát. Udržuj je spíše podél těla.

Začni. Teď. Přidej svou rotaci k všeobecnému pohybu. Auta obkružují kruhové objezdy. Zeměkoule se otáčí. Elektrony obíhají jádro atomu a galaxie rotuje uprostřed vesmíru. Jsi v oku hurikánu. Klid a rychlé střídání světových směrů.

Sever je jistotou.
Východ je nadějí.
Jih je plný bohatství.
Západ je dobytím světa.

Sever jsou vidiny.
Východ je začátkem.
Jih je hříchem.
Západ je obrazem.

Sever je důkladnost opilství.
Východ je sobectvím.
Jih je nemocí.
Západ je úkrytem.

Sever je dogma, co nepřipouští námitek.
Východ je příchodem života.
Jih je prahmotou.
Západ je sdíleným rozumem.

Sever je smrtí, co vleče se.
Východ jsou vržené kostky.
Jih je tancem okolo ohně.
Západ je neviditelnou ideologií.

Sever je uměřeností i sounáležitostí.
Východ je salvou a ozvěnou.
Jih je směrem pro všechny smysly.
Západ je pokrytectvím morálky.

Sever je záměnou hloubky za šířku.
Východ je blátem mrznoucí na botě.
Jih je špatným svědomím.
Západ je mírnou zemí.

Sever jsou sny a zázraky.
Východ je stepí pokrytou výkaly.
Jih je matným přísvitem rozpálené pekárny.
Západ je vejcem i žlučí.

Sever jsou cesty k obzoru.
Východ jsou neurvalé způsoby.
Jih je vraždícím dítětem.
Západ je celkem nároků.

Sever je vzhledem moderny.
Východ je rukou v pěst zaťatou.
Jih je vlhkem a zuřící bouří.
Západ je dolem metafor.

Sever je ztrátou barev.
Východ jsou davy na cestě.
Jih je vzpourou a selháním.
Západ jsou vztyčené slavobrány.

Sever je věrností a etikou.
Východ jsou city na hraně propasti.
Jih je divokým zvířetem.
Západ jsou města věží a otroků.

Sever je pouty a kožichem.
Východ je zplanělou jabloní.
Jih je přeplněný hnijící kontejner.
Západ je mlhou, která se rozpouští.

Sever jsou lesklé kameny na pustém pobřeží.
Východ je horou a věží, moudrostí a také bláznovstvím.
Jih je pouhou neustlanou postelí.
Západ jsou obarvené bílé vlasy zájezdu důchodců.

Sever je třpytem skla na dlani.
Východ jsou dutiny a země děravá.
Jih je stolem bez nohy.
Západ je vždy připraveným obuškem.

Sever je hranou prázdnoty.
Východ je dějin bezčasím.
Jih je sexem s vynechanou předehrou.
Západ je změnou pro změnu.

Sever je prací zástupů.
Východ je božím žebříkem.
Jih je rubínovou červení.
Západ je pastí nastraženou u lesa.

Sever je jarem půlnoci.
Východ je zvukem selhání.
Jih je magií a příslibem budoucna.
Západ je kejháním racků v přístavu.

Sever je věčnou distancí.
Východ je vůní čaje u kamen.
Jih je mladostí bez viny.
Západ je pracovním procesem.

Sever je cestou nebo snem.
Východ je přátelskou návštěvou.
Jih jsou banánové plantáže.
Západ je starý dobrý outsourcing.

Sever je hebký zimolez.
Východ je chomáčkem ve větru.
Jih je cinkáním zvonečků.
Západ je duchem negace.

Sever je teplem v místnosti.
Východ je hlukem a také ztišením.
Jih je cestou, která zatáčí.
Západ je opakem zbytku.

Sever je vůní bojiště.
Východ je hvězdou z papíru.
Jih je létající pevností.
Západ je službou otřepených rukávů.

Sever je pruhem pevniny.
Východ je plnou hlučnou vinárnou.
Jih je různorodou směsicí.
Západ je okrajem zátoky.

Sever je odleskem v zrcadle.
Východ je dvojníkem tamté či tamtoho.
Jih je bzučením mouchy v ložnici.
Západ je smradem vajec po prdu.

Sever je umíněným ovčím bečením.
Východ je mýtinou bez trávy.
Jih je obětí bohům přírody.
Západ je otázkou vzdálených mlhovin.

Sever je zpěvem lodníků.
Východ jsou troje zlaté hodinky.
Jih je létem bez konce.
Západ je strachem z okraje.

Sever je pamětí starého polštáře.
Východ je pirožkou namočenou do mléka.
Jih je sčítáním motýlů.
Západ je zapomenutým pohlaví.

Sever je mostem přes řeku.
Východ je pogrom na Židy.
Jih je trhem s otroky.
Západ je konečné řešení.

Sever je rozšířené vědomí.
Východ je kobliha zapomenutá na stole.
Jih je budoucností, která kroutí očima.
Západ je deklarací rovnosti.

Sever jsou slova v eposu.
Východ jsou ústa bez zubů.
Jih je matkou všech počátků.
Západ je hovnem na klopě.

Sever je blízkostí polárky.
Východ je vraždou bez vraha.
Jih je hrozícím výbuchem.
Západ je seznamem co všechno lze nakoupit.

Sever je květinou v prohlubni.
Východ je tlačenicí nahluchlých.
Jih je souzvukem kopanců.
Západ je vkusem usměvavého zubaře.

Sever je světlem bledých očí
Východ je vždy přeslechnutou nápovědou.
Jih je vilností na cestě po zemi.
Západ jsou vždy vhodné způsoby.

Sever je vousem dětí a žen.
Východ je klapkami na očích.
Jih je změnou za nejbližším obzorem.
Západ je utopií, která přestala být ostrovem.

Pomalu můžeš zvolnit otáčení.

Sever jsou letící semínka.
Východ je letem semínek.
Jih jsou semínka za letu.
Západ je letkou semínek.

Sever je slovem vysloveným na Zemi.
Východ je slovem ukazujícím po Zemi.
Jih je jen slovem znějícím na Zemi.
Západ je jen slovem rozdělujícím území.

Sever je směrem, který se mění ve svůj protiklad.
Východ je směrem, který se mění ve svůj protiklad.
Jih je směrem, který se mění ve svůj protiklad
Západ je směrem, který se mění ve svůj protiklad.

Sever je jih.
Východ je západ.
Jih je sever.
Západ je východ.

Jih je sever.
Západ je východ.
Sever je jih.
Východ je západ.

Sever, východ, jih a západ jsou závratí.
Východ, jih, západ a sever jsou vždy závratí.
Jih, západ, sever a východ jsou nekonečnou závratí.
Západ, sever, východ a jih jsou závratí závrati.

Závrať je cestou dolů i nahoru.

Konec. Stop. Pomalu se přestaň otáčet.

Až řeknu: teď, vyndej si sluchátka s uší.

Pak bude konec performance.

Teď.

V Praze 9. 6. 2015

Vyzýváme uměleckou a kulturní veřejnost k bojkotu akcí pořádaných organizací K13. Požadujeme též odstoupení ředitele kulturních center K13 pana Jána Kováče.

Pan Ján Kováč cenzuruje a zasahuje do programu galerie. Snaží se tak činit zdánlivě nenapadnutelně a neviditelně pomocí účelových mechanismů, ale logika jeho konání je zřejmá. Termín výstavy v Galerii Alfa v Kasárnách při K13 jsme dohadovali více než rok dopředu, půl roku jsme chystali instalaci, která je koncipována přímo pro prostor Kasáren. A čtrnáct dnů před zahájením jsme byli obesláni PDF s lakonickým prohlášením, že galerie se z důvodu narušení statiky dočasně zavírá. Oním „nebezpečím“ jsou praskliny v dřevěných trámech, které byly v galerii od její rekonstrukce. Ale budiž, i takové situace se stávají. Očekávali jsme, že výstavní termín bude posunut. To se však nestalo, výstava byla zrušena a nový termín nenabídnut. Současně s posláním PDF byly ze stránek K13 odstraněny odkazy k naší výstavě. Všechny kroky ředitele Jána Kováče se odehrály až poté, co jsme odeslali fotografie série olejomaleb úředníkům galerie kvůli sjednání pojištění. Je naprosto nepřístojné, aby ředitel pan Kováč tímto způsobem zasahoval do práce kurátora, který koncipuje program. Možné politické obsahy děl by tomu rozhodně neměly být na překážku.

Pokud Košice chtějí být kulturním a svobodomyslným městem, měla by jeho správa a ředitelé jeho příspěvkových organizací ctít uměleckou autonomii a svobodu. Vždyť neslouží té či oné politické garnituře, ale celé veřejnosti. Jejich práce je službou. Na závěr bychom si dovolili připojit varování, že i v pošlapávání svobod a práv roste chuť. Co jednou začne v galerii, v ní nutně nemusí skončit.