Rafani

neděle 23. prosince 2012

neděle 16. prosince 2012

Jakoby hafani

Vyhlašuji jakoby válku slovu jakoby

Alex Koenigsmark 16. 12. 2011 | 14:00 Přečteno 2651 krát Pošli e-mailem

Mám v poslední době štěstí na rozhlasové pořady o výtvarném umění, protože mám většinou u počítače puštěnu stanici Vltava. Já vím, problém diskusí s výtvarnými umělci je podobný, jako když jde o rozhovory s fotbalisty.

Kdyby ti lidé uměli mluvit, nemalovali by či neperformovali, ani neběhali po hřišti za míčem, ale psali.

Skromně podotýkám, že mě si také skoro nikam nezvou, abych tam něco zazpíval nebo namaloval.

Už udělování cen Jindřicha Chalupeckého jsem zde vyděšeně komentoval, ale později jsem se v Lidových novinách dočetl, že se naopak jednalo o mimořádně vtipné, nevšední prezentování, ironizující a myšlenkově bohaté. No dobře.

Včera zase rozmlouvala mladá žena s příjemným hlasem s výtvarným umělcem, členem jedné skupiny, myslím Hafani.

Umělec mluvil:

„Tak my jsme se jakoby sešli na škole, protože jsme teda jakoby byli starší, jakoby, než jako ty ostatní, jakoby, tak se nám jakoby nechtělo chodit s těma mladšíma jakoby na pivo. Jde nám o to, aby se umění jakoby dostalo jakoby víc mezi lidi.“

Má takový rozhovor smysl, kladu si otázku.

Odpovídám si „No jakoby je teda lepší, když se o tom jakoby vůbec mluví“.

Dodatek: Čtěte Literární noviny. Nedávno jsem zjistil, že jeden můj přítel si myslí, že je dosud vede Jakub Patočka a proto je číst odmítá. Nuže, Literárky už druhý rok šéfuje výtečný novinář Petr Bílek, bývalý dlouholetý šéfredaktor Reflexu, týdeník má vysokou kvalitu, aspiruje na srovnávání s německým Die Zeit ( i když pracuje za nesrovnatelně obtížnějších finančních zejména podmínek). Podle mého názoru je zajímavější, než Respekt - což je asi tak žánrově nejbližší týdeník. Čtěte Literární noviny.

úterý 11. prosince 2012

v sladkém kruhu

neděle 2. prosince 2012

Cenou Dechu je život

Stejná řeka, jiný čas

.

středa 21. listopadu 2012

123

úterý 13. listopadu 2012

RF

OOOOOps

čtvrtek 1. listopadu 2012

?

KONDENZOVANÝ ROZUM (ODKAZ KONCEPTUÁLNÍHO UMĚNÍ)

Je-li moderna naší antikou, je konceptuální umění naší modernou? Pojmem konceptuální je dnes v českém prostředí běžné označovat skoro veškeré umění. Jak je možné, že označení poměrně jasně definovaného uměleckého směru takto „zlidovělo“? Pojmenovává se jím v různém spektru konotací a emocionálního zabarvení jakýkoliv projev, který obsahuje racionální přístupy a logické postupy nebo využívá konceptuální či prostě jen metodiku, případně se jedná o jakoukoliv formu manifestace, která není čirou emanací formy či emocionálním subjektivismem. Avšak i emocionální akcent byl zahrnut a nalezen v konceptuálních vodách a označen pojmem romantický konceptualismus. Stejnojmennou výstavu pak představil Jörg Heiser v roce 2007 v Kunsthalle v Norimberku a v BAWAG Foundation ve Vídni. Je možné, že uzlovým bodem problému je vztah chaosu a organizovaného myšlení a formy. Anne Ellegoodová ve svém textu Motley Efforts. Sculpture’s Ever-Expanding Field poukazuje na výrok Samuela Becketta, že úkolem umělce je nalézat formy, které absorbují chaos („find a form that accommodates the mess“). Naopak T. W. Adorno v knize Minima Moralia poznamenává, že posláním současného umění je vnášet chaos do řádu („bring chaos into order“). Na jiném místě této knihy varuje před zaštiťováním se spiritualismem v době krize rozumového věku: „Poněvadž pod paprskem rozumu objekty vychladly a pozbyly zdání oduševnělosti, stává se jejich společenská kvalita v osamostatnělé podobě jakožto přírodně-nadpřirozená věcí mezi věcmi“.

Výstava Kondenzovaný rozum je přehlídkou postkonceptuálního a současného umění u nás od devadesátých let po dnešek. Odráží situaci, kdy současné umění do sebe vstřebalo odkaz konceptualismu v jeho rigorózní i pozdější odvozené podobě. Představy, že by konceptuální směr měl být vystřídán čímsi nekonceptuálním, vyvážen důrazem na podvědomí a pud, se zřejmě zcela nenaplní. Mechaniku střídání uměleckých směrů potlačila mechanika zahrnutí a transformace. Přestože otázka centrálnosti konceptuálního programu v současném českém umění již byla u nás jak povrchně kritizována, tak také seriózně zkoumána (nejvýraznější impulz přinesla konference teorie umění pořádaná v roce 2010 VVP AVU s názvem Důsledky konceptualismu) Wannieck Gallery, jakožto instituce, která se orientuje především na umění posledních 30 let, cítí potřebu se tímto problémem zabývat a výstavou překročit rámec své sbírky. Výstavu kurátorsky připraví Edith Jeřábková a Richard Adam.

Vystavující umělci: ?

Hahahahahaha

KDO SE SMĚJE

Umění o světě umění

Promítací večer představí videa „na druhou“ – díla, která míří dovnitř uměleckého světa nebo kličkují v terénu popsaném dějinami umění. Komentář důvěrně známého prostředí nebo dialog s „předky“ skrze citování či přímo apropriaci jejich děl někdy působí jako samomluva, jindy jako hloubková meditace. S tíhou kánonů se umělci vyrovnávají sarkastickými glosami, recepty na úspěch i znovuzažíváním přímé zkušenosti. Mytizují sami sebe anebo naopak ironizují mučivost vlastních ambicí. Není poznat, kdo se směje naposled a kdo se směje nejlíp.

Výběr z videoarchivu VVP AVU vyjde také na DVD jako čtvrtý díl edice VIDA.

Zastoupení umělci: Jesper Alvaer, Adéla Babanová, Ondřej Brody a Kristofer Paetau, Jan Brož, Vladimír Havlík, Anetta Mona Chişa a Lucia Tkáčová, Zuzana Krkošková, František Lozinski o. p. s., Marek Meduna, Michal Pěcouček, Rafani, Jiří Surůvka, Miloš Šejn a Pavel Švec.

Kurátorky: Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová