Rafani

pondělí 25. června 2012

Nebojte se tmy

Filmový debut známé umělecké skupiny Rafani se zabývá propletencem nejrůznějších vztahů, který se vine na ose mezi centrem a periferií. Není to téma v současném dokumentu nové a neobvyklé, na filmu 31 konců/31 začátků je ovšem zajímavý a nesporně originální způsob zpracování, kterým nabývá na přesvědčivosti i jeho téma. Do svého filmového traktátu, jak skupina své dílo označuje, pozvali Rafani dvacet jedna osobností, které reprezentují „oficiální“ alternativní pražskou kulturu. Výtvarníky, hudebníky, grafiky, teoretiky a aktivisty doplňuje samotné jejich působiště, město Praha jako produkt a průnik života a kultury. Město je důležitý prvek filmu, který svojí nejednoznačnou formou mj. odráží trendy a podoby současného urbanismu a městského plánování. Dávno nežijeme ve světě modernistické přehlednosti. Není už zdaleka zajímavé (ani možné) pozorovat tvar města z okénka letadla, ale naopak ponořit se do něj. Stát se součástí tvaru, ovšem ztratit tak o něm přehled. Města dvacátého prvního století jako by vlastně rostla sama, není snadné řídit jejich vývoj, ovlivňovat jejich strukturu a už vůbec se nedají vymezit jejich hranice. Jsou to organismy navzájem prorostlé na první zdání spolu nesouvisejícími elementy. Jako by se skutečně začínaly podobat (pra)lesům („Les je největší hi-tech“, říká ve filmu grafik a muzikant Vladimír 518). Není tohle vlastně popis současného umění? Pojetí města jako metafory života a umění se dostalo do zájmu kinematografie velmi brzy po jejím vzniku. V tomto ohledu vlastně Rafani de facto nepřicházejí s ničím novým, nýbrž navazují na klasická filmová díla jako např. Berlín, symfonie velkoměsta (1927), Muž s kinoaparátem (1929) nebo Bezúčelná procházka (1930). Činí tak ovšem prostředky a řečí současného umění. Vypovídají o dnešku, vlastně o přítomném okamžiku svého vzniku. Jejich film je tak zvláštním způsobem současně aktuální a současně pasé. Důležitost okamžiku podtrhuje způsob, jakým Rafani vedou „dialog“ se svými aktéry. Každé ze zpovídaných osobností se ve filmu dostane poměrně omezeného prostoru k vyjádření rámovaného ostrými střihy, jenž mnohdy nemilosrdně ukončují proslovy přímo uprostřed věty. Jako by tak tvůrci mj. chtěli divákovi naznačit, ať v jejich díle nevidí pouze onen výše zmíněný přehled pražské kultury. Rafani rozhodně neposkytují servis kulturychtivým divákům, jejich film není určen k vyplnění programového okénka na druhém kanále České televize mezi přenosem koncertu z Rudolfina a reportáží z vernisáže v Národní galerii. Je jen příznačné, jak moc prostoru ve filmu vyplňují zatmívačky. Ve tmě a tichu se totiž skrývají další a další otázky nikoliv odpovědi. 31 konců / 31 začátků je tak filmem zejména pro ty diváky, kteří se (významové) tmy nebojí. http://dafilms.cz/news/2012/6/25/rafani_news