Rzeczpospolita Polska

Sonda

Odraz

Pán na kolečkách

Pána much vozí galerií na kolečkách Ačkoliv je až do ledna v brněnské Richard Adam Gallery na programu přehlídka nazvaná Pán much, každý, kdo do nově přejmenované galerie dříve známé jako Wannieck Gallery přijde, uvidí den co den jinou výstavu. Těžké panely s instalovanými kresbami, které ve většině expozic platí za neprostupné hranice, tu totiž mají kolečka. Zatímco návštěvníci s nimi sami mohou pohybovat, u kustodů jde o povinnost. Panely představují jednotlivé stránky katalogu, který spojuje různé přístupy k umělecké tvorbě na poli kresby. Kurátoři výstavy -umělecká skupina Rafani - se nesnažili nalézt reprezentativní vzorek výběrem těch "nejkrásnějších" či nejuznávanějších děl, nýbrž dobrat se výpovědi o kresbě co nejpronikavějším řezem napříč generacemi a prostředími. Vzepření zaběhnutým měřítkům tak představuje i pohyblivá instalace, díky které se vedle tvůrců světového formátu mohou objevit anonymní autoři. Návštěvník je tak vržen do chaotické změti útržků bez kontextu. Logicky řazený katalog je rozmetaný po všech koutech galerie a připomíná vizuální blogy chrlící zajímavé podněty bez jasné spojitosti. Kurátoři ukazují, že pokračovat v dějinách umění bude s kánony rozoranými datovými úložišti a internetovými diskusemi složité. A návštěvníkům z říše tvůrčí entropie nijak nepomáhají. Sice jim k zorientování poskytnou "mapu", kde podle čísla panelu mohou zjistit jméno autora, popisy umělců však bývají zavádějící a obsahují absurdní kategorie. Zásadní informací je tu třeba znamení zvěrokruhu, a naopak naprosto nepodstatné je, zda tvůrci získali prestižní umělecká ocenění, vyučují na vysokých školách nebo jejich díla vlastní významné galerie. A přece tu renomovaní umělci jsou: autorská dvojice Vasil Artamonov a Alexej Klyuykov, která v roce 2010 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého, Josef Bolf, jenž se úspěšně prosazuje i za hranicemi Česka, vedoucí ateliéru malby na pražské Akademii výtvarných umění Vladimír Skrepl či šéf intermédií na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT Václav Stratil. V žádném případě tu však nejsou k vidění pro ně typická díla. Při důkladném pohledu jsou přesto patrné Skreplovy energické tahy či táhlá melancholie, jež vede ruku Bolfa. Význam těchto osobností je však na výstavě rovnocenný s postavením autorů, jejichž tvorba je neznámá a snad o to více intenzivní. Kromě kreseb pacientů z Bohnic je mezi vystavenými třeba i bankovní úředník Jindřich Vik, kterému arteterapii po smrti manželky naordinovala vlastní dcera, umělkyně Jindra Viková. Její mimoděk vzniklé kresby propiskou na papírech reklamního sešitu jsou rovněž součástí výstavy. Expozice reflektuje také zahraniční proudy v kresbě. Ačkoliv jde převážně o britské umělce žijící v Berlíně, každý z nich reprezentuje jiné prostředí. Obsahově trpké, avšak stylově uhlazené práce Joea Neavea vypovídají o ostrovním sarkasmu, temné kresby Bena Cottrella mají zase blízko k berlínské scéně. Kurátoři do expozice zařadili i vlastní díla. Z Rafanů tu vystavuje Luděk Rathouský, Jiří Franta a Marek Meduna. Nejpozoruhodnější jsou středoškolské učebnice angličtiny, jejichž ilustrace či bílá místa Franta doplnil komickými obrázky. Návštěvník po galerii rotuje jako zběsilý kurzor ve virtuálním světě. Teprve poté, co se v instalaci ztratí, může znovu nalézt řád v médiu kresby. Ačkoliv autory projektu jsou Rafani, skutečným kurátorem se každý musí stát sám sobě. Pán much Brno, Richard Adam Gallery, do 26. ledna O autorovi: Helena Kardová, helena.kardova@economia.cz

LOGO

Morafani

VELKÁ CHYBA

Dlouho jsem dumal, co napsat k včerejší akci FaVU VUT, která se v rámci oslav jejího 20. výročí konala v Divadlo REDUTA... Už samotný název Art Expanded mne mohl varovat, že to kolegové umělci pojmou velmi expanzně, ale těšil jsem se, že si užiju zajímavý večer plný výtvarných audio i vizuálních performací, které budu mít tu čest propojit svými moderovanými vstupy. 
Avšak chyba lávky...
Z počátku vypadalo vše perfektně, v atriu divadla probíhal videomaping, který doplňovali tanečníci nebo chcete-li performeři Filigrán, kteří následně zahájili celou akci v Mozartově sálu, na kterou jsem navázal úvodním slovem a přizval taky pana děkana MgA. Milana Housera a marketingovou ředitelku Nadační fond Krtek, pro který se měla v rámci programu konat dražba různých uměleckých děl. Následoval raut a hudební vystoupení kytarového dua BaBa, po nich formace DVA...
Do této chvíle probíhalo vše úplně v pohodě, hosté se bavili, celá Reduta žila všelikými umělecky expandujícími performacemi a pak to přišlo....
Na scénu nastoupili Rafani, jejichž "umění" spočívalo v tom, že propojili přes kytarové efektové krabičky různá multimediální zařízení od iPodu přes iPhon až po noťas napojený na projektor a spustili neuvěřitelně nesnesitelnej kravál, doprovázen docela zajímavými projekcemi.
Po 15minutách jejich produkce za mnou přišel režisér akce, že je máme utnout, protože začali pozdě a už je nachystán další program. Dle pokynu jsem ve spolupráci se zvukaři učinil a to byla VELKÁ CHYBA, neb pánové umělci byli natolik dotčeni, že mi vytrhli mikrofon z ruky, velmi vulgárně (zřejmě pod vlivem alkoholu) začali vyjadřovat svůj názor na přerušení jejich díla a završili to tím, že mikrofon hodili přes celý sál a tím jej zcela zničili, načež se jali kopat a házet se zbylou nebohou technikou, rozbíjet sklenice a jinak likvidovat a znečišťovat stage.
Ve snaze uklidnit situaci jsem ohlásil další číslo a očekával pohodový návrat k plánovanému programu. Naivně.
Pan Stratil s doprovodem, který měl po Rafanech vystoupit, už taky něco popil a z plánované dohody, že mi naznačí, že je již připraven, tak nějak sešlo... Začal vyřvávat nepublikovatelné hlášky ve smyslu: Tak jedem p.čo... k.rva, co je? apod.
V tu chvíli mi došlo, že tato akce už žádného moderátora nepotřebuje a vyklidil pole...
Celou Redutou se nesly rozjásané hlasy, na zemi se válelo rozšlapané jídlo a střepy sklenic, před divadlem postával hlouček lidí, někteří polonazí, jiní agresivní, pod dohledem Policie. Z balkonu někdo močil na podlahu atria (prý performance), stěny divadla byly počmárané a polité vínem a nechci vědět čím ještě...
Zkrátka jsem rád, že jsem to zažil, ale NEVER EVER. Kolegové umělci působili jako banda nepřizpůsobivých agresivních hovad, která nemají úctu k nikomu a ničemu a nebýt předšasného ukončení akce panem děkanem, tak by z nejstarší evropské divadelní budovy asi moc nezbylo.
Každopádně se prý moc dobře bavili a s celou akcí byla mezi účastníky spokojenost...
Ještěže další kulaté výročí budou slavit nejdřív za 10 let...

Pán much 3

Název Pán much je zcela náhodný, výstava se mohla stejně dobře jmenovat Pochodeň v uchu, nebo Létající hospoda, nebo Čtvrtá oběť, nebo V horách šílenství. Název jsme si odhlasovali ne na základě důkladné četby a smyslu Goldingovy knihy, ale jen podle asociací, které v nás vzbuzoval. A také zní libě. Ale protože text je jako pijavice přisátá k významu nahodilých skutků, s postupem příprav jsme shledali jisté analogie. Kdo je tedy Čuňas, kdo Ralph, kdo Simon a kdo Jack?

Požaté louky se jásavě smály. Každému je jasné, že louky se ve skutečnosti nesmějí, a proto většina nechápe první větu doslovně, ale spíše metaforicky. Výstava Pán much bude využívat potenciálu Wannieck gallery k poněkud neobvyklé struktuře výstavy. A protože za činy stojí důvody, je možné si myslet, že tato struktura má snahu vytvořit určitou metaforu. Avšak co zbývá z metafor a podobenství v éře Googlu?

Vystavující byli vybráni z dosti rozdílných skupin, většina z nich je považována za umělce, někteří jsou ilustrátoři, několik kreseb bylo s laskavým svolením zapůjčeno z Psychiatrické nemocnice Bohnice a jeden, Jindřich Vik, byl bankovní úředník. Většina vystavujících má do jisté míry ilustrativní projev, tu se stylem vztahuje k minulosti, tu je více groteskní, jinde dětsky přímočarý. Výběr je pokusem vést řez napříč generacemi a scénami. Kulturní souvislosti souvislostí jsou poněkud nejasné. Proto jsme byli spíše zvědaví, než intelektuálně rozhodní. Vždyť co zbývá z kánonů a hierarchií v éře Čsfd a Uložto?

Na výstavě Pán much se nepokoušíme mapovat fenomén kresby ve smyslu: hle jakou tu máme skupinu báječných mužů a žen s ilustrativním projevem. Ani nepředstavujeme médium v jeho šíři, abychom mohli říct: takto se dnes kreslí; nebo: toto je to nejkvalitnější ze současné kresby. Od nás nic takového nečekejte. Jste na celém ostrově sami, stejně jako doma, stejně jako na internetu. A je jen na vás zda navštívíte spíše wikipedii, nebo pornostránky, nebo si objednáte něco domů. Vše je tak snadné v éře Amazonu a xHamster.

Díla na výstavě byla vybrána a seskládána uměleckou skupinou Rafani. Mají smysl sami o sobě. Výstava se nevymezuje vůči teoretickým postulátům, neříká, že ilustrace je oblastí, kde otisk avantgard byl jaksi bojácně nejistý a deformovaný, tato výstava se nevztahuje k velkým a takzvaně důležitým výstavám. Toto není naše hřiště. Bavilo nás prozkoumávat terén, nadzvedávat kameny. Tento text o této výstavě říká, čím není, proto není důležitý. Co asi řeknou Google analytics o stránkách Wannieck Gallery?

Doktor Peřina z Psychiatrické nemocnici Bohnice má složky kreseb dle diagnózy. Složka "Paranoia" obsahuje kresby pokryté motivem oka. Tato výstava je soustavou zrcadel, která zrcadlí složku doktora Peřiny. Vy jste ty oči, vy hledíte ze tmy k textu, vy snováte od obrazu k obrazu své záměry a úvahy. My vás nevidíme, vy nás ano. Avšak co zbývá ze soukromí v éře Facebooku? 

Vystavující:

Anonym

Tyto kresby nám ze své sbírky zapůjčil PhDr. K. Peřina, který vede Arteterapii v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Vybrali jsme si depresi, schizofrenii, anorexii a sexuální deviaci.

Vasil Artamonov a Alexej Klyuykov

*1980 a 1983, Solnecnogorsk a Vladimir

znamení Lev a Váhy

Měli jsme několik nápadů, co a jak od Alexeje a Vasila vystavit. Nakonec však zůstalo jen u těchto málo artefaktů. Můžeme napsat: Vasil a Alexej jsou umělecká dvojice, která se zabývá vztahem k modernismu a snaží se resuscitovat dědictví (dětství) komunismu a levicové kultury. Ale jenom aby?

Josef Bolf

*1971, Praha

znamení Váhy

Kdysi jsme měli společně s Pepou ateliér nad školkou v Úněticích. Zatímco my jsme tam vůbec nejezdili, Pepa tvořil takřka neustále. Od té doby se stal zkušeným harcovníkem jemně modulovaného smutku a stékané deprese. Zvolili jsme především jeho drobnější přípravné kresby.

Pavel Brázda

*1926, Brno

znamení Lev

Pana Brázdu jsme poprvé viděli v Revolver Revue a na výstavě v Ženských domovech. Chtěli jsme vybrat jeho, v rámci českého umění, zcela solitérní kresby z 50. let. Máme tyto kresby spojeny se začátkem devadesátých let, jejich apokalypsu s tehdejší euforií. Nakonec jsme vybrali jen nové věci, žádný umělec by neměl být nevolníkem svého mládí.

Fraser Brocklehurst

*1969, Yorkshire

znamení Blíženec

Když jsme vešli do ateliéru Frasera Brocklehursta, když jsme vkročili na vysokou krustu barev, která pokrývala celý povrch jeho ateliéru bylo nám jasné, že musíme vystavit nejen kresby, ale i obrazy. Severní světlo zářivek a loupající se Primalex.

Ben Cottrell

*1972, Truro

znamení Štír

Před několika lety jsme byli v Berlíně a Ben nám ukazoval svůj ateliér. Zapráskal kníry zabodl do nás ostré a špičaté kopí odlité ze slitiny surealismu a popkulturního braku, pak jsme vypili padesát piváků. Nebo. Nejkrásnější slepé oči upřeně civí z pralesa. Plnost a bezuzdná smyslnost otevírá výhled na nenasytnou temnotu.

Jiří Černický

* 1966, Ústí and Labem

znamení Lev

Jiřího kresby jsou jako cesty. Navazují na sebe, vytvářejí prapodivné systémy. Jsou umanuté a nelogické. Zkrátka Jiří, malý muž s velkým srdcem, nemenším egem a nejlepší saunou na Ústecku. 

Habima Fuchs

*1977, Ostrov

znamení Kozoroh

Kobalt, malachit, sépie, umbra pálená, krev a moč. Astrid používá starověké pigmenty k mapování mýtických světů. Její zbožná obraznost vzývá tvory pohybující se mezi harmonií a konflikty. Je to posvátná, nebo profánní pouť?

Jiří Franta

*1978, Praha

znamení Býk

U Jirky jsme prostě museli ukázat jeho opus magnum z hodin angličtiny - sir George Franta.

Andrew Gilbert

*1980, Edinburgh

znamení Vodnář

Michael Caine mezi domorodci. Lesk impéria. Pohyb větru v korunách palem a hořící chýše. Bůrové, Indové a jiná pakáž. Vybrali jsme, co nám Andrew a dům dal.

Ondřej Homola

*1984, Brno

znamení Vodnář

Ondřej rád jezdí na kole, a proto je mu Brno malé. Na většině jeho vystavených kreseb je jakýsi znak, buď je to vertikální motýlek, nebo přesýpací hodiny, nebo kdoví.

David Krňanský

*1987, Praha

znamení Ryby

David říká, že se valná část jeho kreseb vztahuje k výstavě Entartete kunst, my mu s pochybnostmi důvěřujeme. Co ale znamenají ty zakrnělé penisy v Mondrianově vězení?

Martin Kubát

*1981, Kadaň

znamení Ryby

Protože Martin bydlí v Sázavě, je jasné, že čerta vypustí až, když se pustí do ilustrací svého souseda, nejznámějšího českého spisovatele. Zatím si stojí pevně.

Martin Kubíček

*1987, Praha

znamení Beran

Martin Kubíček už umění prakticky nedělá, cestuje a rozváží červy a cvrčky a domácí mazlíčky po celé Evropě. Myslíme si, že je škoda, že v tom co dělal nepokračuje. Vždyť kolik je českých umělců, kteří umí plyně turecky?

Eva Maceková

*1984, Martin

znamení Vodnář

Eva ilustruje články v Živlu, Hostu a jiných periodikách. Když nám ukazovala své kresby, bylo okamžitě jasné, že má ke kresbě zcela jiný vztah než volní umělci, je to vztah účelu a ne posvátného fetišismu. Temnota přichází, potoky slov se s hučením vzdouvají.

Marek Meduna

*1973, Praha

znamení Střelec

Zrcadlo, zrcadlo, kdo tě přelepuje? Medéček (brněnsky).

Svätopluk Mikyta

*1973, Čadca

znamení Rak

Nejlepší by bylo instalovat Svätoplukovi kresby pomocí valašky, ale protože Svätopluk studoval v Německu a zná nekyselou instalační pásku, možné to není, tak snad příště až do Brna doteče brynza z Karpat.

Joe Neave

*1974, East Yorkshire

znamení Blíženci

Bavili jsme se s Joem v hospodě o vůni domova a on říkal, že si vždy vzpomene na pach spálených fish & chips a vůni zvratků. Smell of Home.

Matěj Olmer

*1979, Praha

znamení Ryby

Matěj je svým způsobem praotcem českého grafitti. Vedle toho maluje a kreslí, a to intenzivně a dlouhodobě. Už dávno překročil stín svého nyní nevysloveného pseudonymu a s nůžkami a sprejem a štětcem a tužkou a lepidlem stoupá kosmu vstříc.

Ondřej Petrlík

*1989, Šternberk

znamení Lev

Ondřej je synem starožitníka a především v jeho kresbách lze toto ovlivnění spatřit. Divoce zbrázděná struktura soch a objektů, obrazy, mnoho obrazů a delikátní kresby.

Viktor Pivovarov

*1937, Moskva

znamení Kozoroh

Na návštěvě u Viktora Pivovarova jsme se bavili o tom, z kýchže hlubin povstává abnormální ješitnost umělců. Pojedli jsme sušenky a popili čaj, uklidněni, že v tom nejsme sami. Viktor Pivovarov nám zapůjčil sérii Podobenství. Co kresba, to smaragdová deska, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře...

Luděk Rathouský

*1975, Broumov

znamení Ryby

Richard Adam předstíral usedavý pláč, když se dozvěděl, že se nám Luďkova čtyři krát deset metrů velká kresba ze sbírek Wannieck Gallery nevejde do krámu. Nikdo ji dosud nespatřil a zřejmě nadále nespatří.

Julius Reichel

*1981, Kaplice

znamení Rak

Jmenuje se asi jinak, maily nám od něj chodí pod různými jmény. Přesto nepatří do terapeutické skupiny doktora Peřiny. Známe jej jako muže nejčastěji stojícího pod rozděleným paravánem.

Vladimir Skrepl

*1955, Jihlava

znamení Panna

Vladimír namaloval během tohoto léta téměř sto velkých obrazů. Ve Vladimírově panoptikálním ateliéru jsme pocítili, co znamená intenzita. Ženy na motorce, mladící u černého jezera a vysoké pasty akrylových barev.

Václav Stratil

*1950, Olomouc

znamení Váhy

V případě Václava neběžela liška k Táboru, ale usadila se v Brně. Kult osobnosti nemusí být jen hanlivým označením diktátorů, ale kvalitou, kterou je radost ctít.

Miroslav Šašek

*1916, Praha

znamení Štír

Honza Šrámek o něm psal do Živlu, nečetli jsme to všichni, ale jeho kresby máme rádi. Každý je má rád. Kdo ne, ten by měl. Dobývání kosmu bylo v minulosti radostnější než nás čeká v budoucnu a George Clooney by neměl zůstat osamělý na oběžné dráze. A taky máme rádi kafe v Římě.

Steffi Thiel

* 1976, Münchberg

znamení Beran

Steffi Thiel spolupracuje s Davidem Tibetem, a protože všichni posloucháme Currenta 93, nemůže být pro nás lepšího doporučení. Neofolk a skrytý rub Anglie, vlastně Berlína. Dívky na louce. Pobořený kostel. Pyramida. Thelema.

Jindřich Vik

*1899, Jaroměř

znamení Blíženec

Pan Vik byl celý život bankovním úředníkem. Ve svým sedmdesáti šesti letech se pustil do kreslení a za dva roky vytvořil sedm set kreseb. Nikdy neviděné moře, sprostonárodní říkánky, obyčejné činnosti, křesťanští svatí. Řeklo by se krásné stáří.

Jindra Viková

*1946, Praha

znamení Vodnář

Od Jindry Vikové jsme mimo jiné vystavili "telefonní kresby" z nudného francouzského kongresu. Vlci a ženy na pláži a především nesporný šarm první dámy české keramiky.

Páni much 2

Pán Much 1

o

Léto / podzim

Mladý česko-německý internetový magazín

Otázky a odpovědi.

Žízeň

This is Sparta!

O Rownosci

Občanská demokratická strana a Rafani

Positano

Jsme členové organizace.

Čelíme řádem budoucímu chaosu.