Pán na kolečkách

Pána much vozí galerií na kolečkách Ačkoliv je až do ledna v brněnské Richard Adam Gallery na programu přehlídka nazvaná Pán much, každý, kdo do nově přejmenované galerie dříve známé jako Wannieck Gallery přijde, uvidí den co den jinou výstavu. Těžké panely s instalovanými kresbami, které ve většině expozic platí za neprostupné hranice, tu totiž mají kolečka. Zatímco návštěvníci s nimi sami mohou pohybovat, u kustodů jde o povinnost. Panely představují jednotlivé stránky katalogu, který spojuje různé přístupy k umělecké tvorbě na poli kresby. Kurátoři výstavy -umělecká skupina Rafani - se nesnažili nalézt reprezentativní vzorek výběrem těch "nejkrásnějších" či nejuznávanějších děl, nýbrž dobrat se výpovědi o kresbě co nejpronikavějším řezem napříč generacemi a prostředími. Vzepření zaběhnutým měřítkům tak představuje i pohyblivá instalace, díky které se vedle tvůrců světového formátu mohou objevit anonymní autoři. Návštěvník je tak vržen do chaotické změti útržků bez kontextu. Logicky řazený katalog je rozmetaný po všech koutech galerie a připomíná vizuální blogy chrlící zajímavé podněty bez jasné spojitosti. Kurátoři ukazují, že pokračovat v dějinách umění bude s kánony rozoranými datovými úložišti a internetovými diskusemi složité. A návštěvníkům z říše tvůrčí entropie nijak nepomáhají. Sice jim k zorientování poskytnou "mapu", kde podle čísla panelu mohou zjistit jméno autora, popisy umělců však bývají zavádějící a obsahují absurdní kategorie. Zásadní informací je tu třeba znamení zvěrokruhu, a naopak naprosto nepodstatné je, zda tvůrci získali prestižní umělecká ocenění, vyučují na vysokých školách nebo jejich díla vlastní významné galerie. A přece tu renomovaní umělci jsou: autorská dvojice Vasil Artamonov a Alexej Klyuykov, která v roce 2010 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého, Josef Bolf, jenž se úspěšně prosazuje i za hranicemi Česka, vedoucí ateliéru malby na pražské Akademii výtvarných umění Vladimír Skrepl či šéf intermédií na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT Václav Stratil. V žádném případě tu však nejsou k vidění pro ně typická díla. Při důkladném pohledu jsou přesto patrné Skreplovy energické tahy či táhlá melancholie, jež vede ruku Bolfa. Význam těchto osobností je však na výstavě rovnocenný s postavením autorů, jejichž tvorba je neznámá a snad o to více intenzivní. Kromě kreseb pacientů z Bohnic je mezi vystavenými třeba i bankovní úředník Jindřich Vik, kterému arteterapii po smrti manželky naordinovala vlastní dcera, umělkyně Jindra Viková. Její mimoděk vzniklé kresby propiskou na papírech reklamního sešitu jsou rovněž součástí výstavy. Expozice reflektuje také zahraniční proudy v kresbě. Ačkoliv jde převážně o britské umělce žijící v Berlíně, každý z nich reprezentuje jiné prostředí. Obsahově trpké, avšak stylově uhlazené práce Joea Neavea vypovídají o ostrovním sarkasmu, temné kresby Bena Cottrella mají zase blízko k berlínské scéně. Kurátoři do expozice zařadili i vlastní díla. Z Rafanů tu vystavuje Luděk Rathouský, Jiří Franta a Marek Meduna. Nejpozoruhodnější jsou středoškolské učebnice angličtiny, jejichž ilustrace či bílá místa Franta doplnil komickými obrázky. Návštěvník po galerii rotuje jako zběsilý kurzor ve virtuálním světě. Teprve poté, co se v instalaci ztratí, může znovu nalézt řád v médiu kresby. Ačkoliv autory projektu jsou Rafani, skutečným kurátorem se každý musí stát sám sobě. Pán much Brno, Richard Adam Gallery, do 26. ledna O autorovi: Helena Kardová, helena.kardova@economia.cz